Lenka oddychuje pri jóge a prekážkovom behu cez les. Neznáša obmedzenosť. Má rada jablká, činčily, dcéru Evelínu, spánok a Fínsko.
Pri Fínsku sa zastavím. V Helsinkách som cez projekt Erazmus chvíľu študovala filmovú produkciu, ty scénografiu. Organizované erazmácke párty a výlety nás neoslovili, tak sme chodili do našej obľúbenej miestnej krčmy a Laponsko sme spoznali cez Couchsurfing. Čo ti dalo Fínsko?
Já nevím, prostě sem se zamilovala 🙂 Jet do Finska byl jeden z nejlepších nápadů. Vlastně bych ráda ve Finsku strávila ještě část života. Je to skvělé místo pro existenci. Helsinky – geniální prolnutí přírody a architektury, vyprázdněný sever (když nepočítám naši oblíbenou Santovu vesničku), jezera, moře, lidi… a sauna v každým sklepě – prostě krása.
Vyštudovala si divadelnú scénografiu. Tvoju prácu môžeme momentálne vidieť v HaDivadle v Brne. Čo všetko toto povolanie a práca zahŕňa?
Ve scénografii jde hlavně o proniknutí do textu – o jeho fylozoficko psychologickou analýzu. Já mám nejraději takovou práci, u které jsem už od úplného začátku – když se podílím na režijně dramaturgické koncepci. Až pak tomu dávám vizuální podobu. Ale jinak dělat scénografii pro mě znamená i neztrácet kontakt s lidmi, se současným světem. Být napojená na nějakou komunitu, intenzivně v ní trávit čas, mluvit a sdílet. Scénografie je jako všechno ostatní v divadle hlavně o lidech. Asi je to trochu masochistický pokus o bourání mých vlastních introvertně samotářských hranic 🙂 Pak se zase zavřu do pokoje a kreslím.
Čo chystáš do budúcnosti?
Asi to bude trochu klišé odpověd, ale do budoucna se hlavně chystám nějak harmonicky propojit práci a mateřství. To bude asi největší výzva. Chtěla bych pro svoji dceru udělat autorskou knihu, ve které budou události z jejího nejranějšího dětství – mám kresby třeba i z porodnice.
Ilustrovala si mi siedmu rozprávku eknihy Dobšinský – krvavý výber. Dobšinského si nepoznala. Ako sa ti ilustroval?
Byla to pěkná práce. Určitě bylo co ilustrovat. Vlastně pro mě byl problém vybrat jen jeden námět – je to pohádka plná symbolů. Nejvíc mě na tom bavilo že je tam právě ta světlá i ta opravdu temná strana. Stejně jako mě baví ilustrovat mýty, které jsou taky velmi často krvavé. Už jako malá jsem milovala všechny ty kostěje nesmrtelné a useknuté mluvící hlavy. Součástí pohádek je prostě i krev.
Myslíš, že by malo byť viac ilustrácií aj v románoch a všeobecne v knihách určených dospelému čitateľovi?
Určitě. Knihy s ilustracemi se stávají mnohem krásnějším objektem. Ale důležitý je i celkový design knihy, její přebal nebo kvalitní sazba.
Ako je to s ilustrovaním kníh v Česku?
Myslím že naše ilustrace zažívá jakýsi další zlatý věk. A to se netýká jenom knih. Ilustrace jako taková se začíná vlévat do všech oborů – móda, reklama…. Je tu spousta nových příležitostí. Spousta nadaných lidí. Navíc tu vznikl festival autorské (české i slovenské) ilustrace – Lustr (letos třetí ročník) a to je skvělý.
Máš nesplnený ilustrátorský sen?
Já nevím je toho ještě hodně co bych chtěla udělat – ráda bych třeba vytvořila autorskou knihu nebo komix nebo navrhla a realizovala interiér kavárny nebo klubu.
